V životě jsem si prošla nespočtem zaměstnání. Byly doby, kdy mi ve školní lavici na gymplu smrděly ruce rybinou od toho, jak jsem celý víkend hosteskovala u pultíku s uzenými lososy. To byla škola života, stejně jako když jsem si léčila nohy po nekonečných směnách v obchodě Vodafonu, když jsem jezdila po Praze s autem plným rekvizit, abych jela fotit české osobnosti do časopisu Marianne nebo ELLE. V Českém rozhlase jsem se často klepala hrůzou, že mi přední čeští politici nezvednou telefon do živého vysílání a v jednom luxusním časopise jsem se zase nedočkala posledních dvou výplat – prý na ně mezi tím samým luxusem nějak nezbylo. Komunikaci a marketingu jsem se věnovala u Evropské komise v Lucemburku, v pětihvězdičkovém hotelu v centru Říma, ve start-upu dvou bláznivých nadaných Italek a než jsem se dostala k tomu, co jsem dělala ve Švýcarsku, vylítly mi z pusy milióny eur, to když jsem zastupovala prémiové klienty v aukční síni v Miláně. Kdybych neodešla na druhou mateřskou, pořádala bych nadále globální eventy ve firmě, co vyrábí diamanty pro každého. Jak to, že toho mám za sebou tolik? Asi proto, že jsem se vždycky snažila přizpůsobit se situaci, do které mě život přivedl.
Continue reading “SEDÁVEJ PANENKO V KOUTĚ, BUDEŠ-LI HODNÁ…ZŮSTANEŠ TAM” →