KOLIK STOJÍ ŽIVOT VE ŠVÝCARSKU, ČÁST DRUHÁ

KOLIK STOJÍ ŽIVOT VE ŠVÝCARSKU, ČÁST DRUHÁ

Není dne, aby někoho na můj blog nepřivedla klíčová otázka „Kolik stojí život ve Švýcarsku.“ Jde jednoznačně o nejčtenější článek na mém blogu. Za poslední rok se mi také sešla spousta dotazů na to, za kolik se to tady dá v klidu utáhnout. Je tak vidět, že docela dost lidí o stěhování se do Švýcarska přemýšlí, jen tápají, jestli to není až příliš riskantní. A dělají dobře. Ono co se z Čech jeví jako snová nabídka, se při životě v jedné z vůbec nejdražších zemí světa může nakonec vyjevit jako, když to trochu přeženu, nízký pakatel.

Continue reading “KOLIK STOJÍ ŽIVOT VE ŠVÝCARSKU, ČÁST DRUHÁ” →

VŠICHNI ŠKOL(K)OU POVINNÍ, ANEB JAK ODKRÝVÁM PRAVIDLA ŠVÝCARSKÉHO ŠKOLNÍHO SYSTÉMU

VŠICHNI ŠKOL(K)OU POVINNÍ, ANEB JAK ODKRÝVÁM PRAVIDLA ŠVÝCARSKÉHO ŠKOLNÍHO SYSTÉMU

Je šestnáctého srpna, osm hodin ráno a ulice okolo našeho domu zaplňují malí špunti, kterým se na krku houpají reflexní trojúhelníky. Ta záplava svítivě oranžové mě utvrzuje v tom, že už je to nenávratně tady. Začala nám povinná švýcarská předškolní docházka!

Continue reading “VŠICHNI ŠKOL(K)OU POVINNÍ, ANEB JAK ODKRÝVÁM PRAVIDLA ŠVÝCARSKÉHO ŠKOLNÍHO SYSTÉMU” →

Z PRAHY…

Z PRAHY…

Sedím u stolu v mém dětském pokojíčku. U toho, do kterého se zapsaly všechny vzpomínky z mých dětských a dospívajících let. Toho, který má 12 metrů čtverečných a který jsem sdílela tak strašně dlouho s mým bráchou. Koukám se oknem ze sedmého patra na moji bývalou základní školu, na letohrádek Hvězda, obklopený tím tajemným lesem, ze kterého jsme měli jako děti takový respekt. Na okna bytu mé první dětské lásky, na okna mé tehdejší nej kamarádky. Sedím u stolu, u kterého jsem mastila bakalářku, diplomku, vyplňovala dokumenty k Erasmu v Paříži či ke stáži v Lucemburku a představovala si, jak to tam jednou dopadne. U stolu, od kterého vidím jak se na obzoru vznášejí a přistávají letadla. Pamatuji si, jak jsem vždy záviděla všem, kdo v nich někam letěl. Kamkoliv. Možná i odtud ta moje touha poznávat to tam venku.

Continue reading “Z PRAHY…” →

ČECHY, ČEŠI, CHYBÍTE MI!

ČECHY, ČEŠI, CHYBÍTE MI!

„Do Prahy! Do Podolí! Do lékárny! Do p­****e, to je mi smutno…“ Znáte? Nikdy jsem si nemyslela, že budu tuto Cimrmanovu pasáž ze hry Dobytí severního pólu prožívat tak intenzivně. Protože – ano, je mi smutno. A hodně. Psala jsem vám, jak se mi stýská po Itálii – částečně i proto, abych vám ji představila z trochu jiného, neturistického pohledu, který tady tak ráda prezentuji. Ačkoliv, kdyby to šlo, bych do Itálie odjela klidně ještě dnes večer, v srdci cítím tíhu, kterou jsem za tu dobu, co žiji mimo ČR tak intenzivně neprožívala. Čechy, Češi, chybíte mi!

Continue reading “ČECHY, ČEŠI, CHYBÍTE MI!” →

O ŠVÝCARSKÉM FENOMÉNU – SOUSEDSKÝCH VZTAZÍCH

O ŠVÝCARSKÉM FENOMÉNU – SOUSEDSKÝCH VZTAZÍCH

O Švýcarsku se velmi často mluví v samých superlativech. Pokud se sem ale hodláte stěhovat, na jednu věc byste si měli dát velký pozor –  než podepíšete nájemní/kupní smlouvu, proklepněte si vaše budoucí sousedy. Ti vám totiž mohou proměnit váš švýcarský sen v pěknou noční můru.

Continue reading “O ŠVÝCARSKÉM FENOMÉNU – SOUSEDSKÝCH VZTAZÍCH” →

ŽIVOT S NÁLEPKOU “EXPAT”

ŽIVOT S NÁLEPKOU “EXPAT”

Ex patria, život mimo rodnou zemi, nebo jak bychom to nejlépe přeložili? Život v zahraničí? Život mimo náš domov? Jaký je? Pro někoho se může zdát vzrušující, někdo by do toho nikdy nešel. A někomu se to prostě přihodilo a musí si s tím umět poradit. Tak jaké to je? Žít v zemi někoho jiného a být „zaškatulkovaní“ do skupiny těch, co opustili své doma?

Continue reading “ŽIVOT S NÁLEPKOU “EXPAT”” →

MI MANCHI, ITALIA!

MI MANCHI, ITALIA!

Chybíš mi, Itálie! Asi se ještě ani jednou za těch třináct let, co do Itálie jezdím nestalo, abych se tam takhle dlouho nevypravila. V této covidové době jsem si snad ještě více než kdy jindy uvědomila, že mám Itálii a Italy pod kůží a na pravidelném italském dopingu jsem už závislá. I když jsem k ní často hodně kritická, musím připustit, že mě ovlivnila víc, než jsem si kdy myslela, že to bude možné… A překvapivě v dobrém.

Continue reading “MI MANCHI, ITALIA!” →

O STÁŽI POD EVROPSKOU VLAJKOU

O STÁŽI POD EVROPSKOU VLAJKOU

Sedím u stolu a přemýšlím, o čem bude My Pasta Story tento týden. A najednou mi pípne zpráva. Fakt. Přes Linked-in mi píše John. Můj bývalý kolega. Prý jestli by mě mohl zařadit do Who is Who brožury o Publications Office Evropské Unie. Of course, odpovídám mu ihned, přeci nemohu odmítnout příležitost vrátit se ve vzpomínkách o skoro deset let zpátky, do toho stážistického půlroku v zimním Lucemburku. A tak je téma tohoto týdne jasné…Díky, Johne!

Continue reading “O STÁŽI POD EVROPSKOU VLAJKOU” →

MÁMOU VE ŠVÝCARSKU

MÁMOU VE ŠVÝCARSKU

Zítra tomu bude rok, co jsem odešla na mateřskou dovolenou. Moji druhou. O tom, kterým významným projektem jsem opouštěla mé pracovní místo jste už četli TADY. Tehdy jsem se rozhodla, že na nějakou dobu pověsím pracovní povinnosti na hřebík a budu se věnovat jen rodině. Rozhodnutí to určitě nebylo jednoduché, i když mě k tomu švýcarské poměry tak trochu nutily.

Continue reading “MÁMOU VE ŠVÝCARSKU” →

JAK ČESKÁ HOLKA ROZSVÍTILA HLAVNÍ VÁNOČNÍ STROM VE ŠVÝCARSKU

JAK ČESKÁ HOLKA ROZSVÍTILA HLAVNÍ VÁNOČNÍ STROM VE ŠVÝCARSKU

Je tomu rok, co jsem s pupkem, který svou velikostí naznačoval osmý měsíc těhotenství, rozsvěcovala nejvyhledávanější vánoční strom Švýcarska. Byl to projekt, který mi každý Švýcar záviděl, projekt, díky kterému jsem měla možnost poznat Švýcary při práci a projekt, díky kterému jsem měla Vánoce už od půlky srpna. Continue reading “JAK ČESKÁ HOLKA ROZSVÍTILA HLAVNÍ VÁNOČNÍ STROM VE ŠVÝCARSKU” →