MÁMOU VE ŠVÝCARSKU

Zítra tomu bude rok, co jsem odešla na mateřskou dovolenou. Moji druhou. O tom, kterým významným projektem jsem opouštěla mé pracovní místo jste už četli TADY. Tehdy jsem se rozhodla, že na nějakou dobu pověsím pracovní povinnosti na hřebík a budu se věnovat jen rodině. Rozhodnutí to určitě nebylo jednoduché, i když mě k tomu švýcarské poměry tak trochu nutily.

Švýcarsko je nádherná země. Možností pro rodiny s dětmi jsou tady stovky. Už proto mě docela šokovalo, že mámy, které se rozhodnou kombinovat pracovní a rodinný život, to nemají úplně jednoduché a je jim dáváno najevo, že jejich kariéra nebude zadarmo. Jakoby zdejší systém volal z minulosti: „Mámo, ty zůstaň doma!“

Už jsem vám psala, že Švýcarsko bylo jednou z posledních evropských zemí, které pustily ženy k volbám. Ženská emancipace tady tak dlouho nefrčela, což asi vytvořilo obecný společenský konsensus, že žena pracovat nemusí. Ještě donedávna bylo automatické, že školy neposkytovaly o polední pauze teplý oběd a děti tak chodily jíst domů. To se už sice mění, ale není to ještě v žádném případě pravidlem. Když jsem se tak ptala mých kolegyň, jak to dělaly jejich mámy, dozvěděla jsem se krutou švýcarskou pravdu – všechny byly v domácnosti.

K závěru, že švýcarská máma má ještě dnes zůstat doma mě přivedly i podmínky mateřské dovolené. Ta zde začíná dnem porodu a podle zákona trvá přesně 14 týdnů, během kterých pobíráte 80% platu. Když chcete zůstat doma před porodem musí vám gynekolog vystavit pracovní neschopnost a věřte, že získat tento vzácný certifikát není vůbec jednoduché. Stresovým pracovním prostředím, dlouhým dojížděním, diabetem ani pravidelnými kontrakcemi od šestého měsíce nikoho nedojmete. Až když takový měsíc před porodem dorazíte na kontrolu jako naprostá troska, tak pak…pak se nad vámi možná někdo slituje. Je to skoro jako kdybyste byly trestané za to, že chodíte do práce. Prostě když sis to vybrala, tak si to taky vyžer (a samozřejmě lékaři jsou extrémně hlídaní, aby nepředepisovali nemocenské bez pádných důvodů).

Poté záleží na dohodě se zaměstnavatelem, jak dlouho vám podrží vaše místo. Zadarmo. V celkovém součtu ale rozhodně nepočítejte s tím, že byste byly doma déle než 8 měsíců (průměr se nejčastěji pohybuje okolo pěti až šesti měsíců) a i tak nemáte své jisté. Může se stát, že se s vámi rozloučí den po vašem návratu. Může se také stát, že mezitím dojde k restrukturalizaci (o korporátním světě a jeho pastech jsem psala TADY), takže se vrátíte do úplně jiné reality. A není žádnou výjimkou, že jsou ženy prostě nucené naskočit zpátky po třech měsících. Pro nás Čechy je to celkem nepředstavitelné, že?

Takže, kdo se rozhodne se vrátit, musí se spolehnout na zdejší systém školek / jeslí. A ten je výhradně soukromý. Stát vám ve vaší kariéře rozhodně pomáhat nebude. Tarif za jeden den dítěte se pohybuje mezi 130-150 franky. Paušální částka za měsíc tak šplhá do neskutečných výšin a když máte děti dvě, vyletí vám za den z kapsy skoro 300 franků. Některé školky nemají zahrnuté v ceně plenky a k tomu má většina z nich dost přísná pravidla na to, do kdy můžete dítě vyzvednout. Je sice pravda, že jsou otevřené i během školních prázdnin, jakmile ale dítě onemocní nebo jedete na dovolenou, peníze vám automaticky propadají. A to mluvím o malé školce pro děti od tří měsíců do 4 respektive 5 let (liší se podle kantonu).

Jakmile dítě dospěje do věku předškolního, je komunou v místě bydliště automaticky přiřazeno do některé ze státních školek (kindergarten) v co nejbližším okolí. Požadavek na „co nejbližší okolí“ má svůj pádný důvod. Vaše děti budou totiž muset chodit už po pár měsících do školky a ze školky samy. Ano, po švýcarsku, bez doprovodu rodičů. V prvním měsíci absolvují dopravní výchovu s dopravním policistou a potom hurá, jsou považovány za „připravené na ten svět venku“…

S touto povinnou státní školní docházkou by mohli rodiče a jejich peněženky začít jásat. Jenže. Množství prázdnin je ve Švýcarsku naprosto neslučitelné s pracovním harmonogramem a množstvím dovolené zaměstnaných rodičů. Prázdniny, které tak mají děti za odměnu, mají rodiče za trest. Tedy pokud oba pracují. Přičtete-li k tomu, že je tady obrovské množství expatů, kterým nepomáhají příbuzní, situace je to dost těžce řešitelná.

A potom, dítě vám dorazí z této povinné školky domů v poledne, nenaobědvané. A co teď? Máte na výběr hned z několika možností. Dítěti dáte oběd a odvedete ho (odejde samo) do odpolední „družiny“. Tu ale budete platit. Nebo necháte dítě samotné přejít do odpolední družiny s obědem. To zase budete platit a navíc se vám dítě bude někde toulat samo nebo v doprovodu starších kamarádů (těch pětiletých). Nebo najdete v blízkosti soukromou školku a domluvíte se, že vám dítě někdo v poledne převede z místa A do místa B, dá mu najíst a přes odpoledne ho zabaví (a pak vám pošle fakturu). Anebo si dítě necháte každý den od toho poledne doma a vymyslíte mu nějaký program sami. A ušetříte, peníze, které jste si ani nevydělaly.

Když si člověk připočte k té finanční částce také logistickou stránku věci, se dvěma dětmi chodíte do práce proto, abyste celou výplatu odevzdali někomu jinému, děti celý den neviděly, vypustily všechny jejich eventuální kroužky, kombinovaly stres v práci s hektickým rodinným rytmem. Když k tomu ještě jako já, dojíždíte do kanceláře hodinu autem jednu cestu, je to týdenní rytmus k zbláznění. A to nemluvím o případných nemocech, jejichž pravděpodobnost se s každým dítětem násobí. Takže: „Mámo, zůstaň raději doma, nebo se z toho zblázníš. A nebo si pořiď chůvu. Sice jí odevzdáš celý plat, ale alespoň budeš o něco flexibilnější. Pokud tedy chceš přenechat výchovu tvých dětí někomu jinému. Anebo dej dítě do soukromé povinné školky a školy. Kde si ho  nechají až do večera a pořádně makej, ať to máš z čeho zaplatit.“

No a co otcové? Ti v naší firmě měli právo na jeden den otcovské dovolené za každé dítě, hurá!! Kdo by chtěl suše zažertovat, mohl by si kvůli tomu přát dvojčata…Tomy měl od firmy týden. Oficiálně ale nemají otcové k dobru ani jeden den. Ve Švýcarsku jsou muži stále platově oproti ženám dost nadhodnocení, proto když se rodina rozhoduje, čí kariéra má přednost, je logicky upřednostněn muž. Není to rozhodně něco, co by mi vadilo(až na tu platovou nerovnost), však i my jsme se na tom v naší domácnosti velmi snadno domluvili. Co mi na tom všem vadí je sytém, který vás tlačí do vašeho rozhodnutí.

No a pak je tady ještě taková perlička na závěr. Pokud oba sezdaní manželé pracují, jejich příjmy podléhají vyššímu zdanění než příjmy těch, co žijí bez oddacího listu. Páry, z nichž pracuje jen jeden jsou na tom o něco lépe.

Také vám ze všech těchto informací vyplývá, co je pro každou rodinu tím nejjednodušším řešením? Abych byla férová, musím uznat, že švýcarské pracovní prostředí je nastavené i na 40 a 60% úvazky pro matky a být ženou, která se po delší době uchází o práci není stigmatem, tak, jako v jiných zemích. V konkurenci s bezdětnými už ale může zapomenout na vysoké pracovní posty.

Já si zatím svoji „dovolenou“ užívám a práci zatím neřeším. A až jednou přijde TA nabídka, budu hodně zvažovat, jestli do toho nikdy nekončícího kolotoče povinností zase naskočím.

A co vy, jak dlouhá mateřská je podle vás tak akorát? A měla by žena trvat na své kariéře nebo spíše upřednostnit rodinu? A překvapilo vás, že je tato oblast rodinného života ve Švýcarsku takhle komplikovaná a drahá?

Díky, že čtete!

Klára

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s