JAK MĚ STRAŠÍ HALLOWEEN

JAK MĚ STRAŠÍ HALLOWEEN

Huráá, máme za sebou halloweenské strašení a můj každoroční stres z toho, jak tento americký svátek duchů přečkat. Není to o tom, že bych svým dětem nechtěla dopřát večer v maskách, ale tak nějak se mi ztrácí celkový smysl tohoto obchodního šílenství, které dekoruje celou zemi svítícími dýněmi, kostlivci a pavučinami. Je správné se komerčnímu svátku, který nemáme nijak zažitý z našeho dětství přizpůsobovat? Nebo je naprosto v pořádku v tichosti nezúčastněně počkat až bude „po“? Přestože vidím, že se i Česká republika začíná zahalovat do halloweenského pláště, já se, zcela sucharsky, poslední roky řadím k té druhé skupině a čekám než to všechno přejde.

Continue reading “JAK MĚ STRAŠÍ HALLOWEEN”

KOLIK STOJÍ ŽIVOT VE ŠVÝCARSKU, ČÁST DRUHÁ

KOLIK STOJÍ ŽIVOT VE ŠVÝCARSKU, ČÁST DRUHÁ

Není dne, aby někoho na můj blog nepřivedla klíčová otázka „Kolik stojí život ve Švýcarsku.“ Jde jednoznačně o nejčtenější článek na mém blogu. Za poslední rok se mi také sešla spousta dotazů na to, za kolik se to tady dá v klidu utáhnout. Je tak vidět, že docela dost lidí o stěhování se do Švýcarska přemýšlí, jen tápají, jestli to není až příliš riskantní. A dělají dobře. Ono co se z Čech jeví jako snová nabídka, se při životě v jedné z vůbec nejdražších zemí světa může nakonec vyjevit jako, když to trochu přeženu, nízký pakatel.

Continue reading “KOLIK STOJÍ ŽIVOT VE ŠVÝCARSKU, ČÁST DRUHÁ”

Z MATEŘSKÉHO DENÍKU – MÁMOU NAPOTŘETÍ

Z MATEŘSKÉHO DENÍKU – MÁMOU NAPOTŘETÍ

Sedím na gauči s nohama nahoře, využívám chvilky, kdy se nemusím pro nic ohýbat, za nikým se na zavolanou rozběhnout. Obrys mého břicha už přesahuje hranice mých kyčlí a já koukám na pohyby pupku, o kterých spousta matek hlásá, že jim po porodu strašně chyběly. Mně nikdy, raději jsem se vždy dívala na čerstvě narozené miminko, o kterém jsem měla, alespoň co to šlo, jistotu, že je v pořádku. Těhotenství není pro mě. Je to období nepohody a stresu, které ještě k tomu vyústí neskutečně nepříjemným intenzivním momentem porodu. Ale to, to co přijde pak… Moment prvního pláče, prvního pohledu na to malé, pro to přetrpím cokoliv. Už o tom něco vím, jdu do toho potřetí.

Continue reading “Z MATEŘSKÉHO DENÍKU – MÁMOU NAPOTŘETÍ”

KDE JSEM TEN ROK BYLA ANEB ŠTĚSTÍ NA TŘETÍ

KDE JSEM TEN ROK BYLA ANEB ŠTĚSTÍ NA TŘETÍ

Je tomu přesně rok, co končily letní prázdniny a já měla nadupaný notes poznámkami o nových podnětech, článcích. Než jsem se ale nadála, celý rok se mi tak nějak rozpliznul a já nebyla schopná dát nic kloudného dohromady. Nejdříve mě semlel začátek školkového roku. Totální zmatek z toho, jak jsem to těm našim dětem všechno nakombinovala a pak i hledání sebe sama. Po roce a půl mateřské a předchozích třech letech pracovního úvazku, jsem najednou měla třikrát týdně několik vzácných hodin jen pro sebe. Luxus, se kterým jsem si absolutně nebyla schopná poradit.

Continue reading “KDE JSEM TEN ROK BYLA ANEB ŠTĚSTÍ NA TŘETÍ”

PRVNÍ ROK MY PASTA STORY. O HLEDÁNÍ OSOBNÍ DISCIPLÍNY A REZIGNACI NA INSTA-ŠTĚSTÍ

PRVNÍ ROK MY PASTA STORY. O HLEDÁNÍ OSOBNÍ DISCIPLÍNY A REZIGNACI NA INSTA-ŠTĚSTÍ

Ačkoliv podle kalendáře slaví My Pasta Story už celý rok, v mé hlavě se tento mini projekt vytvořil minimálně před pěti lety. Celou tu dlouhou dobu jsem pořád psala do šuplíku, vymýšlela, jak to má celé vypadat. Myslela jsem si, že musím být připravená minimálně na rok dopředu a na rady všech, kteří doporučovali, ať hlavně začnu, i když to nebude zrovna na sto procent podle mých představ, jsem kašlala a ztratila tak spoustu času. Bohužel.

Continue reading “PRVNÍ ROK MY PASTA STORY. O HLEDÁNÍ OSOBNÍ DISCIPLÍNY A REZIGNACI NA INSTA-ŠTĚSTÍ”

VŠICHNI ŠKOL(K)OU POVINNÍ, ANEB JAK ODKRÝVÁM PRAVIDLA ŠVÝCARSKÉHO ŠKOLNÍHO SYSTÉMU

VŠICHNI ŠKOL(K)OU POVINNÍ, ANEB JAK ODKRÝVÁM PRAVIDLA ŠVÝCARSKÉHO ŠKOLNÍHO SYSTÉMU

Je šestnáctého srpna, osm hodin ráno a ulice okolo našeho domu zaplňují malí špunti, kterým se na krku houpají reflexní trojúhelníky. Ta záplava svítivě oranžové mě utvrzuje v tom, že už je to nenávratně tady. Začala nám povinná švýcarská předškolní docházka!

Continue reading “VŠICHNI ŠKOL(K)OU POVINNÍ, ANEB JAK ODKRÝVÁM PRAVIDLA ŠVÝCARSKÉHO ŠKOLNÍHO SYSTÉMU”

Z PRAHY…

Z PRAHY…

Sedím u stolu v mém dětském pokojíčku. U toho, do kterého se zapsaly všechny vzpomínky z mých dětských a dospívajících let. Toho, který má 12 metrů čtverečných a který jsem sdílela tak strašně dlouho s mým bráchou. Koukám se oknem ze sedmého patra na moji bývalou základní školu, na letohrádek Hvězda, obklopený tím tajemným lesem, ze kterého jsme měli jako děti takový respekt. Na okna bytu mé první dětské lásky, na okna mé tehdejší nej kamarádky. Sedím u stolu, u kterého jsem mastila bakalářku, diplomku, vyplňovala dokumenty k Erasmu v Paříži či ke stáži v Lucemburku a představovala si, jak to tam jednou dopadne. U stolu, od kterého vidím jak se na obzoru vznášejí a přistávají letadla. Pamatuji si, jak jsem vždy záviděla všem, kdo v nich někam letěl. Kamkoliv. Možná i odtud ta moje touha poznávat to tam venku.

Continue reading “Z PRAHY…”

PŘEČTĚTE SI HISTORICKY PRVNÍ ROZHOVOR O MNĚ A MY PASTA STORY

PŘEČTĚTE SI HISTORICKY PRVNÍ ROZHOVOR O MNĚ A MY PASTA STORY

Po hodně dlouhé době, já vím! Snad pro to, že se vše znovu probouzí k životu a je třeba si zvykat na nové situace a nový režim, jsem to tady poslední dobou trochu zanedbávala. V každém případě, když nepíšu já, tak jiní píší o mně, za což jsem mooc vděčná!

Když mě Michaela z blogu Itálie v Brně oslovila k tomuto rozhovoru, trochu jsem znervózněla. Rozhovory jsem totiž do té doby vedla vždy já s jinými lidmi a být na straně zpovídaného byla najednou divná představa. Na druhou stranu jsem si ale řekla, že se tak o mně dozví alespoň víc lidí – hlavně těch, kterým Itálie, zkřížila životní cestu. Tak jako mně. S Michaelou máme společné to, že obě žijeme s Italem. Ona toho svého přestěhovala do Brna a odtamtud tvoří blog o Itálii, jehož součástí jsou také rozhovory s holkama, jako jsem já. Těma, které se rozhodly usadit v zahraničí. Takže, abych vám zkrátila čekání na můj další článek, nabízím mezitím historicky první rozhovor se mnou – o mě. A pokud vás zajímají podobné příběhy a spousta článků o Itálii, projděte si celý Michaelin blog.

O mně můžete číst tady : BLOGERKY PROZRAZUJÍ, JAKÝ JE ŽIVOT S CIZINCEM: KLÁRA PIAGGIO – “CHCI SVÉ DĚTI PO ČESKU NAUČIT, ŽE NIC NENÍ ZADARMO.

ČECHY, ČEŠI, CHYBÍTE MI!

ČECHY, ČEŠI, CHYBÍTE MI!

„Do Prahy! Do Podolí! Do lékárny! Do p­****e, to je mi smutno…“ Znáte? Nikdy jsem si nemyslela, že budu tuto Cimrmanovu pasáž ze hry Dobytí severního pólu prožívat tak intenzivně. Protože – ano, je mi smutno. A hodně. Psala jsem vám, jak se mi stýská po Itálii – částečně i proto, abych vám ji představila z trochu jiného, neturistického pohledu, který tady tak ráda prezentuji. Ačkoliv, kdyby to šlo, bych do Itálie odjela klidně ještě dnes večer, v srdci cítím tíhu, kterou jsem za tu dobu, co žiji mimo ČR tak intenzivně neprožívala. Čechy, Češi, chybíte mi!

Continue reading “ČECHY, ČEŠI, CHYBÍTE MI!”