O ŽIVOTĚ S “CIZINCEM”

O ŽIVOTĚ S “CIZINCEM”

Vztah s cizincem je jedna ze situací, kterou byste prožívali úplně jinak, kdybyste dopředu věděli, jak dopadne. Na takový vztah musíte mít totiž kuráž, pevné nervy, musíte být strašně, ale strašně zamilovaní a musíte umět komunikovat. Jinak to jen těžko ustojíte. Protože vztah s cizincem je neustálým během přes překážky. Continue reading “O ŽIVOTĚ S “CIZINCEM”” →

O MATEŘSTVÍ A KARIÉŘE

O MATEŘSTVÍ A KARIÉŘE

Nalijme si čistého vína. Být matkou a přitom budovat kariéru je strašně náročné. Psychicky i fyzicky. Mateřství vás na nějakou dobu vyčlení z provozu a když se pak vrátíte, musíte soupeřit s bezdětnými, které si mohou dovolit sedět u počítače do nočních hodin a být k dispozici kdykoliv je potřeba. Continue reading “O MATEŘSTVÍ A KARIÉŘE” →

V ČEM MĚ ŠOKOVALO ŠVÝCARSKO

V ČEM MĚ ŠOKOVALO ŠVÝCARSKO

Před více jak čtyřmi lety jsem se stěhovala do země, která pro mě byla prototypem dokonalosti. Čisto, bezpečno, nízká nezaměstnanost, příroda, slušní lidé, život v naprostém pohodlí… Naštěstí se všechna moje očekávání potvrdila a Švýcarsko obstálo na jedničku. Ale protože jsem člověk kritický a na všem vždycky najdu „něco“, mému drobnohledu neuniklo pár věcí, které se v tomto wonderlandu zdají nepochopitelné. Ať už v dobrém nebo ve zlém. Continue reading “V ČEM MĚ ŠOKOVALO ŠVÝCARSKO” →

MON PARIS

MON PARIS

Jakým jiným městem začít cyklus mých měst než tím, které mi navždy změnilo život a paradoxně mu dalo italský nádech.

Pain au chocolat, velká okna, nasládlý odér a hrozné horko v metru, špína, francouzská elegance, láska mého života, Edith Piaf, cigarety a le franàçais parisien…Město, které miluju, město, které mě neskutečně děsí…

Continue reading “MON PARIS” →

JAK JSME SI OBHÁJILI “NAŠE” ŠVÝCARSKO

JAK JSME SI OBHÁJILI “NAŠE” ŠVÝCARSKO

Březen 2016, je půl jedenácté dopoledne, sedím na své kancelářské židli v aukční síni v Miláně a právě dojídám oběd, co jsem si přinesla z domova. Těhotenské chutě mě nenechají čekat až do polední pauzy. Nevadí, tak jako už několikrát pak vyběhnu ven a koupím něco navíc, abych nehladověla. Když dojídám poslední sousto, volá mi Tomy. „Tak co?, jak to dopadlo“?, ptám se ho hned zvědavě. A v ten moment se dozvídám, že se budeme stěhovat do Švýcarska. Continue reading “JAK JSME SI OBHÁJILI “NAŠE” ŠVÝCARSKO” →

O PŘÁTELSTVÍ, O ŽIVOTĚ DALEKO ODE VŠECH

O PŘÁTELSTVÍ, O ŽIVOTĚ DALEKO ODE VŠECH

Poslední dobou se s Tomym často bavíme o tom, jaké by to bylo žít ve městě, ze kterého alespoň jeden z nás pocházíme. Všechny mé nejbližší kamarádky z Prahy mají děti v podobném věku, jako jsou ty naše. Měla bych tak mateřskou, o které se mi ani nesnilo. To samé v Janově. Jeden kamarád za druhým se stává rodičem. A my jsme přitom ve Švýcarsku. Bez rodiny, bez těch dlouhodobých přátel. Už  poněkolikáté jsme začali život na novém místě, ve kterém jsme nikoho neznali. A poprvé jsme si domu pořídili velký stůl, u kterého jsme snili, jak budeme jednou hostit skupinu nových přátel.

Continue reading “O PŘÁTELSTVÍ, O ŽIVOTĚ DALEKO ODE VŠECH” →