Před více jak čtyřmi lety jsem se stěhovala do země, která pro mě byla prototypem dokonalosti. Čisto, bezpečno, nízká nezaměstnanost, příroda, slušní lidé, život v naprostém pohodlí… Naštěstí se všechna moje očekávání potvrdila a Švýcarsko obstálo na jedničku. Ale protože jsem člověk kritický a na všem vždycky najdu „něco“, mému drobnohledu neuniklo pár věcí, které se v tomto wonderlandu zdají nepochopitelné. Ať už v dobrém nebo ve zlém.
Pojďme tak těm Švýcarům najít na té jejich dokonalosti několik háčků a zároveň ocenit to, z čeho by si ostatní země mohly vzít příklad.
1. Odpadky – hlavně ať se neprozradí čí jsou
Švýcaři mají všechno nalajnované. Všechno je zorganizované na nejvyšší logistické úrovni. I odpadky. Nad celým systémem ale zůstává tak trochu rozum stát, protože se vymyká jakékoliv logice. Proč?
Za odpadky, na rozdíl od jiných služeb, neplatíte žádný měsíční paušál. V supermarketu si koupíte pytle, jejichž barva napovídá, k jakému městu/ komuně daný pytel patří a vlastně platíte jen za to, co vyhodíte. Jak spravedlivé, že? Jenže. Popelnice na tříděný odpad – plast a papír prakticky neexistují. Plast (jen PET lahve) musíte nosit do supermarketu a papír (rozdělený na běžný papír a kartón) sváží popeláři 1-2 za měsíc, podle toho, kde bydlíte. Nebo musíte navštívit jeden ze sběrných dvorů. To ale znamená všechno nastřádat, naložit a autem odvézt…hmmm.
Odpadková pravidla jsou pravidla, která se nikdy, ale opravdu nikdy neopovažujte porušit třeba tím, že do popelnice vhodíte pytel, který není správné barvy. V takovém případě je pytel otevřen (bůhví, kdo tuto bezva práci dělá) a prohledává se do té doby, než se v něm najde jakákoliv stopa k jeho majiteli – to aby mohl být vzápětí pokutován. Proto, aby lidé nedostali pokutu 350 franků (ano, už jsme ji platili), zásadně nevyhazují nic, co by neslo jejich jména nebo jiný důkaz o jejich identitě. Různá korespondence a jiné dokumenty se buď pálí, nebo nosí do práce a vyhazují jednoduše na jiném místě, než je trvalá adresa. A kdo by nechtěl platit tučnou a zcela zbytečnou pokutu, může si vybrat jiný druh trestu – třeba pár dní ve vězení. Ano, za odpadky. (Napadá mě, jestli tito vězni nejsou náhodnou ti, co se potom hrabou v tom smetí a udávají další viníky, ale to je jen taková moje drzá spekulace)
2. Pereme pereme prádlo – společně
Představa sdílené pračky s někým jiným mi doslova nahání hrůzu. Už tak jsem toho měla dost v Paříži, tam šlo ale o skromné studentské ubytování a nebylo jiného zbytí. Že mě ale realita společných praček potká i ve Švýcarsku, bych nikdy nečekala. Sušičky a pračky tak máte ve sklepě a všichni nájemníci / vlastníci bytů se střídají podle striktně rozepsaného rozvrhu. Já jsem si nemohla představit, že bych se musela přizpůsobit praní jedenkrát za týden v tu či onu hodinu, s malými dětmi a psem na krku by toho na mě bylo trochu moc. A tak jsme si museli připlatit za byt, ve kterém už pračka se sušičkou byla. Pořád mě ale překvapuje, že tato „vymoženost“ ještě stále není na trhu s nemovitostmi ničím samozřejmým.
3. Počet pokojů podle počtu dětí
A teď další perlička. Máte děti? A spí spolu v jednom pokojíčku? Já sdílela ten můj s mým bratrem…ani nechtějte vědět, jak dlouho…Ve Švýcarsku by to takhle teda nešlo. Je zde totiž psané nepsané pravidlo, že každé z dětí by mělo mít svůj pokojíček. Pokud jsou sourozenci stejného pohlaví, ještě se společný pokoj do určitého věku jakž takž toleruje. Není ale přípustné, aby pokojíček sdíleli brácha se ségrou. Dohlížet by na to měl městský úřad a realitní agenti by si toho taky měli být vědomi. Ačkoliv nám to kdysi jako podmínku nikdo nediktoval, ve Švýcarsku nikdy nevíte, kdy si jaká pokuta najde vaši poštovní schránku.
4. Jiný kanton, jiná pravidla
Švýcarsko tvoří na 26 kantonů, z nichž každý má svá zvláštní pravidla. A rozdílů je strašně moc, od těch méně důležitých jako je SPZ na vašem autě po takové, jako je míra zdanění, nebo začátek povinné předškolní docházky vašich dětí. Když plánujete stěhování, všechna tato pravidla vám jednak pěkně zamotají hlavu a k tomu vás v několika aspektech přijdou ještě pěkně draho.
5. Volební právo žen
Věděli jste, že Švýcarsko pustilo ženy k volbám až 7.2. roku 1971? Ony jsou tu ženy celkově trochu znevýhodněné. Tak, jako v jiných zemích, jsou často placené méně než muži. Švýcarský Equal pay day (symbolický den, do kterého ženy pracují od začátku roku “zadarmo”) přichází na 22.2. Kromě toho, že pracují necelé dva měsíce zadarmo, mají také oproti mužům od základu dražší zdravotní pojištění. A pokud mají děti školou povinné, musí se připravit na to, že je budou mít v poledne doma na oběd. Tedy pokud nebudou platit družinu, na kterou musí vydělat tím nižším platem.
6. Tarif za doktora- pět minut sem, pět minut tam
Sice si každý platí povinné zdravotní pojištění sám za sebe, záleží ale na tom, jak má kdo vysokou spoluúčast. Ve finále to většinou stejně vyjde tak, že u doktora platíte. A hodně. Když pak dostanete vyúčtování, můžete se dočíst zajímavosti jako třeba že váš lékař si účtuje tarif po pěti minutách. Jen na upřesněnou, ne, že vám dá prvních pět minut gratis, ale celkovou dobu, kterou u něj strávíte vydělí to pětiminutovek, a každá taková pětiminutovka něco stojí. A pokud vás později kontaktuje ohledně výsledků, kontroly nebo rychlé konzultace, určitě vám to nakonec přidá do konečné faktury. Co by na to asi řekli čeští lékaři???
7. Kontrola všude kam se hneš
Proč jsou všichni Švýcaři tak vycepovaní? Jak to, že jsou všichni tak vzorní a dodržují pravidla jakéhokoliv druhu? Protože vědí, že kdo někdy neuposlechne, nezaplatí, nedostaví se nebo se jinak prohřeší, ten už si neškrtne. Zapomeňte na půjčku jakéhokoliv druhu, hypotéku, pojištění… Jakmile vás systém označí za červeného neplatiče, máte prohráno. A pak vás stejně donutí všechno doplatit. Jako třeba nás jednoho pondělního rána na Curyšském letišti při cestě do Anglie. Hned u kontroly si nás odchytli, vzali pasy a dokud jsme nevytáhli kartu a nezaplatily skoro rok starou pokutu, nepustili nás dál.
8. Balíky bez placení
No a s tou kontrolou souvisí také jedno velké plus, které nejvíce ocení pracující mámy, kterým už třeba nezbývá čas na to, vydat se na pořádné nákupy. Spousta velkých firem, jako například Zalando, H&M nebo Tchibo, vám pošlou objednávku takzvaně na fakturu. Znamená to, že vám všechno zašlou bez placení, vy si vše v klidu projdete doma, vyberete, co si chcete nechat, zbytek vrátíte zpátky a zaplatíte do třiceti dnů. Ve Švýcarsku jste za všechno dohledatelní, proto se tady nikdo nebojí, že by lidé nezaplacené zboží nevrátili.
Tak, který z bodů vás nejvíce šokoval a který byste uvítali, kdyby byl zavedený i v Čechách?
Díky, že čtete!
Klára
mypastastory.com 