Zítra tomu bude rok, co jsem odešla na mateřskou dovolenou. Moji druhou. O tom, kterým významným projektem jsem opouštěla mé pracovní místo jste už četli TADY. Tehdy jsem se rozhodla, že na nějakou dobu pověsím pracovní povinnosti na hřebík a budu se věnovat jen rodině. Rozhodnutí to určitě nebylo jednoduché, i když mě k tomu švýcarské poměry tak trochu nutily.
Nalijme si čistého vína. Být matkou a přitom budovat kariéru je strašně náročné. Psychicky i fyzicky. Mateřství vás na nějakou dobu vyčlení z provozu a když se pak vrátíte, musíte soupeřit s bezdětnými, které si mohou dovolit sedět u počítače do nočních hodin a být k dispozici kdykoliv je potřeba. Continue reading “O MATEŘSTVÍ A KARIÉŘE”
Když jsem kdysi létávala na trasách Řím-Praha a Miláno-Praha, často jsem v letadle poslouchala přísedící české mámy, jak mluví se svými dětmi. A aniž bych tehdy nějak vážněji plánovala zakládání rodiny, jejich česko-italská hatmatilka, kterou na své ratolesti mluvily mě už tehdy přesvědčila, že takhle teda ne, tohle já nikdy nedopustím…
Sedíme u stolu, naši dva kluci si po občasném vytrhávání vlasů konečně sedli a v klidu si hrají. A my máme čas nechat u šálku kávy promluvit naši duši. Speak it loud – tak bych to nejradši popsala. Když se mojí kamarádce Noře začnou hrnout slzy do očí, když mi sděluje, že už to chvílema nezvládá, že je unavená, že nesnáší, jak jí to někdy ujede a na malého řve a že má pocit, že je jediná, nejhorší matka na světě, beru ji za ruku a zcela rázně ji dávám najevo, že se asi zbláznila. Vždyť to stejné se děje přeci i mně! Continue reading “#ZA UPŘÍMNÉ MATKY”
Není větší změny, kterou můžete v životě zažít. Tedy alespoň podle mě. Ten kolotoč, který vám točí hlavou může za to, že máte v těch všech pocitech tak trochu bordel. Proto jsem se na chvilku zastavila a snažila si v tom všem udělat trochu pořádek. Po čtyřech letech a dvou dětech je už myslím na čase. Continue reading “O MATEŘSTVÍ”
