Je tomu rok, co jsem s pupkem, který svou velikostí naznačoval osmý měsíc těhotenství, rozsvěcovala nejvyhledávanější vánoční strom Švýcarska. Byl to projekt, který mi každý Švýcar záviděl, projekt, díky kterému jsem měla možnost poznat Švýcary při práci a projekt, díky kterému jsem měla Vánoce už od půlky srpna.
Vánoční strom, který Swarovski už 26 let staví na Curyšském hlavním nádraží (Zurich HB) jako součást jednoho z největších vánočních trhů v Evropě je atrakcí, na kterou se sjíždí celé Švýcarsko. Už od léta lidé volají, zda strom bude a zda si tak mohou plánovat výlet z Ticina, Ženevy nebo Lausanne. V čem je zvláštní? Třpytí se jako žádný jiný, na čtrnáctimetrovém stromu totiž visí na šest tisíc křišťálových ozdob, které z něj dělají světové unikum. A pod ním jsou vždy vystaveny archivní produkty firmy, která vyrábí “diamanty pro každého”.
Bylo devatenáctého srpna a skoro třicet stupňů ve stínu, když jsem nasedala do jeepu, který mě vezl na obhlídku stromů v Uetliberském lese v Curychu. Každý rok je třeba sem přijet mezi prvními, o stromy se perou giganty jako UBS, Credit Suisse a samozřejmě Swarovski. Na pomoc mám s sebou Irene, ženu, která nevynechala ani jeden rok a přesně ví, co je potřeba. Vybrat takový strom totiž není žádná legrace. Bude dostatečně vysoký? Bude dostatečně silný na to, aby unesl všechno to sklo, co na něj chceme věšet? A má souměrné větve, aby to na něm všechno hezky vypadalo?
Brouzdáme se vysokou trávou nastříkané protiklíšťovým repelentem a necháváme našeho lesního průvodce přepisovat značky z loňského léta. Samozřejmě, kdo by si myslel, že se z roku na rok mezi dvacetiletými smrky objeví noví kandidáti, se plete. Na našeho favorita číslo dvě z minulého roku necháváme nastříkat jedničku. Letos bude právě „on“ tím perfektním pro kreativní koncept, do kterého ho plánujeme zasadit.
Třináctého listopadu stojím v deset hodin večer na poloprázdném nádraží HB (Hauptbahnhof), abych zkontrolovala, že je strom zafixován rovně. Sledovat, jak zvedač vytahuje tento obrovský smrk je naprosto impozantní pohled. Jakmile je postaveno, musí být ošetřen protihmyzím nástřikem, aby všechny ozdoby do pár dní nezmizely pod nánosem pavučin a aby si tým, co na tento skvost bude dva dny věšet naše ornamenty, nemusel další dva dny poté tahat z těla klíšťata. Ano, i o tom zdobení takového vánočního stromu je.
Jakmile je strom ozdobený a zasněžený (o zážitek z výškové rampy kvůli mému jinému stavu tentokrát přicházím) vítám u něj Torda Boontjeho. Tord je neskutečně sympatický skromný holandský designér, který spolupracuje se Swarovským už několik let. V jedné z nejnavštěvovanějších atrakcí v Rakousku – Swarovského Kristallweltenu ve Watens – vytvořil jednu ze šestnácti impozantních komnat (Chambers of Wonder) a zimní pavilon Winter Wonderland, které vás přenesou do jiného světa. Magického. Světa, ve kterém je jen ticho, bílo a jste pozorováni plachými zvířátky, které jako by vypadli z té nejkouzelnější pohádky. A přesně tak nám pomohl navrhnout i tento strom, respektive scenérii pod ním.
Kéž by všichni umělci byli tak skromní a tak oddaní své práci jako on, napadá mě, když spolu vybalujeme tunu průhledných krystalů, abychom z nich udělali tu nejkrásnější zimní krajinu. Stovky půlkilových pytlíku s tímto třpytícím se „sněhem“ nám dávají zabrat, povídáme si ale o vánočních svátcích a o tom největším dárku, který na mě čeká a který se tiše účastní celé této instalace. Schovaný pod mým kabátem. Vím, že to s Tordem dopane skvěle, stejný klid který jde z jeho výtvorů jde i z jeho osoby a já mám konečně pocit, že tohle bude krásné vyvrcholení mé kariéry u Swarovského.
Ale proč zrovna já? Vzhledem k tomu, že švýcarská pobočka firmy má sídlo v Německu, jsme jediní, kdo má lokaci na dosah a k tomu know how k pořádání takových projektů. Takže jsem spolu s mým globálním týmem dostala skvělou možnost poznat Švýcary při práci, jejich dochvilnost, jejich upřímnost a také jejich cenu. Pokud máte dostatečný rozpočet, ve Švýcarsku je radost něco budovat a organizovat. Nikdo vám neslibuje nesplnitelné a jejich preciznost a dochvilnost vám sice neodpustí žádnou předepsanou pauzu, na druhou stranu se ale můžete spolehnout, že práce bude odvedená na jedničku. A do toho je krásné sledovat, jak je každý z týmu hrdý na to, že přiloží ruku k dílu při tvorbě tohoto stromu, na který je každý tak pyšný.
Vánoce miluji, zdobení stromečku bylo vždy jednou z mých nejoblíbenějších činností. A jsem šťastná, že se mi podařilo nadchnout i několik dětí v mém okolí. Adámek byl ve školce za hrdinu, že jeho maminka dělala ten největší strom, který kdy viděly (jak jsem již říkala, je to TEN strom, takže i všechny děti k němu chodí v rámci školky a školy) a moje kamarádky mi volaly celé zoufalé, že prý po nich jejich děti chtějí strom velký tak, jak ho dělala Adámkova maminka…
Vše je hotovo. Stojím na pódiu, ze kterého mám ten nejlepší výhled a sleduji, jak se pomalu rozsvěcí. Vánoční strom 2019. Tak jako ta malá světélka co po něm sjíždějí dolů mi stékají slzy po tváři. Dojetím, že jsme to i přes to břicho dokázali, štěstím, že je to za mnou a nostalgií z toho, že je to definitivní tečka za mým působením v této firmě. Od příštího týdne nastupuji na nemocenskou/švýcarskou mateřskou. A kdybych tehdy bývala tušila, že to nebude poslední strom jen pro mě, ale kvůli covidu a nejisté situaci okolo vánočních trhů bude poprvé za tolik let přerušena tato krásná tradice, opouštělo by se mi toto pódium mnohem hůře.
Tehdy měl pro mě rok 2020 jen ten nejkrásnější scénář a já dnes všem přeji, aby přesně takto prožívali poslední měsíce tohoto roku. S vidinou, že vše bude zase brzy dobré.
Díky, že čtete!
Klára
mypastastory.com 