JAK JSEM SE NAUČILA ŽÍT V CIZÍCH JAZYCÍCH

JAK JSEM SE NAUČILA ŽÍT V CIZÍCH JAZYCÍCH

Dennodenně žiji ve třech až čtyřech jazycích. V hlavě mi to ještě pořád myslí česky, ostatně píšu tento blog abych si to nějakým způsobem udržela, doma mluvíme italsky, anglicky jsem mluvila v práci a dodnes mluvím s několika kamarádkami a někdy se ještě o slovo přihlásí francouzština. Upřímně, nikdy jsem si nemyslela, že tohle vůbec dokáži. Já, které bylo doporučeno odstoupit ve druhé třídě z jazykové základky, protože prý nezvládnu výuku dvou jazyků najednou… Continue reading “JAK JSEM SE NAUČILA ŽÍT V CIZÍCH JAZYCÍCH”

JAK VYCHOVÁVÁM TRLINGVNÍ DĚTI

JAK VYCHOVÁVÁM TRLINGVNÍ DĚTI

Když jsem kdysi létávala na trasách Řím-Praha a Miláno-Praha, často jsem v letadle poslouchala přísedící české mámy, jak mluví se svými dětmi. A aniž bych tehdy nějak vážněji plánovala zakládání rodiny, jejich česko-italská hatmatilka, kterou na své ratolesti mluvily mě už tehdy přesvědčila, že takhle teda ne, tohle já nikdy nedopustím…

Continue reading “JAK VYCHOVÁVÁM TRLINGVNÍ DĚTI”

O PŘÁTELSTVÍ, O ŽIVOTĚ DALEKO ODE VŠECH

O PŘÁTELSTVÍ, O ŽIVOTĚ DALEKO ODE VŠECH

Poslední dobou se s Tomym často bavíme o tom, jaké by to bylo žít ve městě, ze kterého alespoň jeden z nás pocházíme. Všechny mé nejbližší kamarádky z Prahy mají děti v podobném věku, jako jsou ty naše. Měla bych tak mateřskou, o které se mi ani nesnilo. To samé v Janově. Jeden kamarád za druhým se stává rodičem. A my jsme přitom ve Švýcarsku. Bez rodiny, bez těch dlouhodobých přátel. Už  poněkolikáté jsme začali život na novém místě, ve kterém jsme nikoho neznali. A poprvé jsme si domu pořídili velký stůl, u kterého jsme snili, jak budeme jednou hostit skupinu nových přátel.

Continue reading “O PŘÁTELSTVÍ, O ŽIVOTĚ DALEKO ODE VŠECH”