O NAŠICH ČESKO-ITALSKO-ŠVÝCARSKÝCH VÁNOCÍCH

Není doby, během které bych více cítila střetávání kultur, ve kterých žiji a během které by mi tolik chybělo moje „doma“. Jakoby nestačilo, že jsem máma a je na mě převzít velení nad tím, jak budou naše Vánoce vypadat a jak na ně budou naše děti jednou vzpomínat. Tento velmi těžký a zodpovědný úkol musím zvládat ještě tak, abych respektovala kulturní mix, ve kterém žijeme.

Slavit Vánoce 24. nebo 25.? Zdobit stromeček na začátku prosince nebo těsně před Vánoci? Adventní věnec ano či ne? Cukroví? Balení dárků? Vánoční trhy? Kostel? Pasta nebo kapr? Babbo Natale nebo Ježíšek?

Odjakživa byl pro mě Štědrý den dnem, který má svůj jasný harmonogram, na kterém se nesmí nic změnit – jinak by se přeci porušila tradice. Stejné menu k obědu i k večeři, stejná odpolední procházka, stejná návštěva u nás doma, stejné pohádky. Mé první Vánoce v Itálii jsem přečkávala v klidu jen proto, že jsem se snažila nasáknout alespoň trochu z atmosféry českých Vánoc o předešlém víkendu v Praze. Tehdy jsem si ještě nijak nepřipouštěla, že jednou budu muset zkombinovat různé tradice tak, aby naše děti nebyly ochuzené ani o jeden přístup. A abych hned upřesnila mé pocity – Vánoce v Itálii se podle mě nedají vůbec srovnat s těmi českými.

Natale in Italia

V Itálii se tradice okolo Vánoc mění podle regionů i podle rodin samotných. Advent se neslaví ve formě, v jaké ho známe my. Celé vánoční období začíná státním svátkem na 8. prosince (Immacolata Concezione), kdy si Italové ozdobí stromeček a postaví betlém. V tom je připravená postýlka pro Ježíška (Bambino Gesú) a jeho malá postavička se tam přidá až 24. o půlnoci. Dárečky nosí vlivem komercializace Babbo Natale, který odpovídá spíše Santa Clausovi. Pokud se ale budete bavit s tradičnější, nábožensky založenou rodinou, potvrdí vám, že dárečky by mělo správně nosit Bambino Gesú, tedy malý Ježíšek.

24. se většinou sejde rodina na večeři a dárečky se rozbalují 25. ráno a potom se pokračuje slavnostním obědem. Původní zvyk byl však, že se 24. po večeři pokračovalo na mši do kostela až po ní, po půlnoci, tedy po narození Ježíška, se rozbalovaly dárečky. Rodiny s malými dětmi si však tento zvyk přenesly na sobotní ráno, aby děti zbytečně neponocovaly. Krom toho de italské Vánoce liší v tom, že zde nenatrefíte na adventní věnec a neznám Italku, která by pekla cukroví.

Moje vůbec první italské předvánoční období jsem prožívala v Římě. Nejen, že tamější počasí odpovídalo našemu podzimu, ale už nazdobená okna, ve kterých se pestrobarevná světélka předháněla o to, které bude blikat rychleji a rozsvícená italská trikolóra, zastřešující hlavní římskou nákupní třídu Via del Corso mi Vánoce neevokovala ani náhodou. Korunu tomu pak nasadil vánoční trh na Piazza Navona, kde to vypadalo spíše jako na pražské Matějské pouti. Barevné balónky všech Disneyho postaviček, lízátka a cukrová vata byly u každého stánku a když se mi konečně podařilo najít svařák, o kterém jsem doufala, že mi pomůže se trochu vánočně naladit, kelímek jsem hned po zaplacení dvou eur vylila do nejbližšího kanálu.

Když jsme se pak přestěhovali do Milána, cítila jsem se blíže severnímu způsobu slavení Vánoc, výzdoba už byla všude střídmější, čas od času se na město snesla zima z nedalekých Alp, ale pořád to nebylo ono. A Janov? Tam je té atmosféry pro Pražačku, zvyklou na vánoční trhy, krásné osvětlení, pouliční kádě s kapry a útulnost, čišící z rozsvícených oken, jen pramálo.

Navzdory tomu je ale na italských Vánocích několik věcí, které se snažím odkoukat.

V Itálii prožívají všichni svátky o něco klidněji. Hlavním stresem je příprava oběda na 25., jinak si ale každý vypomůže, jak jen se dá. Dárky se nechají zabalit rovnou v obchodě, panettone a typické vánoční dolci se často  kupují v tradičních pasticceria a nikdo za to není souzen. Nikdo do půlnoci nepeče, nikdo nebalí dárky několik nocí po sobě. Jediné, v čem se předhánějí členové mé italské rodiny, jsou ravioli. Tchýně jich každé Vánoce udělá na tisíc kusů, ale opět, udělá je v dostatečném předstihu a klidně si je schová na mrazák, ze kterého je pak rovnou hodí na pár minut do vody, přeleje domácím sugem a je to.

Weihnachten in der Schweiz

V naší německé části Švýcarska je prožívání vánočních svátků dost podobné jako v Čechách. Advent začíná tak jako u nás – zapálením první svíčky na věnci, který prodávají na každém kroku. A Ježíšek? Ten chodí 24. po večeři.

Je vidět, že pro Švýcary jsou Vánoce hodně důležité a jejich pohodu umocňují bohatými, přesto ale velmi vkusnými venkovními dekoracemi, které mění zdejší města v pohádkové scenérie.

Živé vánoční stromy najdete prakticky na každém rohu (o tom jednom nejkrásnějším jsem vám nedávno psala TADY) a ulicemi měst a horských středisek se line vůně punče a svařáku. Prostě tak jako u nás, i tady si lidé dávají srazy po práci na vánočních trzích nebo v dočasných pop-up restauracích, specializujících se výhradně na fondue (typický pokrm na Vánoce) a procházka po jedné z nejdražších ulic světa, curyšské Bahnhofstrasse, je přehlídkou těch nejkrásnějších vánočních výloh vůbec.

Když se tu zastavíte na kávu, dostanete  k ní kousek cukroví, na které si Švýcaři potrpí. Obchody se tak během adventu mění svým sortimentem v ráj pro pekaře, z ingrediencí seženete snad všechno, i předdělaná těsta. Když byste se ale rozhodli, že si cukroví místo pečení koupíte, připravte se na neskutečné pálky. Třeba u nás se prodává 100gr za 7 franků (zhruba 170 korun) a jako správný patriot vám zaručuji, že se tomu českému zdaleka nevyrovná.

A jak to kombinujeme my?

Naše italská rodina Štědrý den jako takový neslaví a vše začíná až půlnoční štědrovečerní mší. Už se mi tak stalo, že jsem trávila náš Štědrý večer v restauraci a jednou také v natřískaném italském obchodním centru. Tehdy jsem byla na návštěvě a zařekla jsem se, že jakmile budeme rodina, nedopustím, aby se náš Štědrý den takto vynechal. A švýcarský zvyk slavení Vánoc 24. večer mi k tomu jen nahrává.

Kombinujeme tak české cukroví, vánoční období pro nás začíná první adventní nedělí, stromeček kupujeme po švýcarsku živý v týdnu okolo 15. prosince a Ježíšek k nám chodí 24. večer. Večeříme výhradně rybí menu, přizpůsobené našim chutím. Najdete tak u nás hlavně mořské plody, které budou letos doplněné kaprem (ano, letos jsem ho konečně nezapomněla v dostatečném předstihu objednat a už se nemůžu dočkat, až nám provoní byt). Na Boží hod potom zasedneme ke slavnostní tabuli a budeme jíst výhradně maso a typické ravioli. To vše zajíme českým cukrovím a panettone, objednaným ze Sicílie a po italském zvyku k tomu otevřeme šampaňské. A potom se na chvíli odmlčíme, abychom to všechno pěkně strávili. Také po italsku.

A švýcarské menu? To si nechávám v zásobě na Silvestra. Ráda jsem převzala italský zvyk dlouhé silvestrovské večeře, která se táhne až do půlnoci a kterou se oslavuje konec celého roku a s pěkně najedeným pupkem se vítá ten nový.

A co vy? Dáváte pořád přednost klasickému kaprovi s bramborovým salátem a rybí polévkou nebo jste během let také přestavěli vaše menu? A má v něm někdo z vás nějaké exotičtější prvky?

Díky, že čtete!

Klára

 

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s