MI MANCHI, ITALIA!

Chybíš mi, Itálie! Asi se ještě ani jednou za těch třináct let, co do Itálie jezdím nestalo, abych se tam takhle dlouho nevypravila. V této covidové době jsem si snad ještě více než kdy jindy uvědomila, že mám Itálii a Italy pod kůží a na pravidelném italském dopingu jsem už závislá. I když jsem k ní často hodně kritická, musím připustit, že mě ovlivnila víc, než jsem si kdy myslela, že to bude možné… A překvapivě v dobrém.

Takže, po čem italském momentálně toužím?

Cibo italiano
Italské jídlo, hodně italského jídla!

Ryby, šunky, sýry, restaurace… Ten pocit, že si jdete koupit něco dobrého a obsluhuje vás člověk, který to sám vyrobil. Srdcem. A ještě vám k tomu o tom bude krásně vyprávět. Nebo jídlo u tchýně, která sice vaří jen několik tradičních jídel pořád dokola, můžete si ale být jistí, že se za nimi budete chtít pravidelně vracet. Anebo grilovačka s kamarády. Taková ta, jak každý přinese něco s obavou, aby toho nebylo málo, takže je toho nakonec strašně moc a víno a Aperol Spritz teče proudem a povídá se, povídá a povídá až do pozdního odpoledne.

Baci e abbracci
Vřelé italské objetí prosím

To mám samozřejmě každý den doma od mého Itala, ale já mám teď namysli ještě něco trochu jiného. Takové to objetí s lidmi, se kterými jste se dlouho neviděli, Italové ho totiž umí nanejvýš srdečně, prostě vás chňapnou, olíbnou, obejmou a jen tak nepustí. I když od té doby, co žiji ve Švýcarsku s tím klasickým olíbáváním trochu bojuju, protože Švýcaři začínají z jiné strany než Italové. To má za následek, že se místo lehkého polibku na tvář střetávám s lidmi tváří v tvář. Ale ani tenhle trapas by mi teď nevadil a pevně doufám, že až se jednou zase všechno vrátí do normálu, Italové se ve své srdečnosti vrátí tam, kde jim to bylo před časem zakázáno.

Prendiamo un café? Si, espresso perfavore!
Nikdy expresso, i když jeho vypití je tak trochu expres.

Když jsem začínala žít v Itáilii, byla jsem typicky pražská holka, co si všude dává kafe latte, čím větší, tím lepší – to abych u toho mohla co nejdéle klábosit s kamarádkami. Po příjezdu do Itálie to byla jedna z věcí, na kterou jsem si nemohla zvyknout – kávu zalitou mlékem si tady dáte maximálně ráno, jinak se všude pije espresso. Těch zvládnete i několik za den, většinou vás nestojí více než 1,5 eura a vysrknete ho na stojáka. „Prendiamo un café“ tak neznamená sednout si na několik hodin u postupně vychládajícího nápoje, ale užít si rychlou čtvrthodinku, během které se nakopnete kofeinem. Nakonec jsem tomuto zvyku propadla, i když jen v Itálii. Tam je to malé „corto“ totiž nejlepší. Přiznávám, že má verze je vždy macchiato (macchiare znamená ušpinit, poskvrnit, takže si ho vždy nechám ušpinit trochou mléka), ale i tak jsem se přeorientovala a uznávám, že ta mini kafe verze vyhovuje lépe mému žaludku. To, že po něm krásně slehne je i důvod, proč si ho Italové objednávají po hojných obědech a večeřích.

Ma stai tranquilla!
Nálada, která nic nehrotí

Jsem extrémně plánovací typ. Chci vědět kdy, kde a s kým. Většina Italů je toho pravým opakem. Jsou volní do posledního momentu, rozhodují se impulzivně a užívají si stavu no stress každý den. Člověka jako mě to na začátku dost vytáčelo, hlavně na jihu se toto neplánování často dostávalo do extrému, na druhou stranu, když jsem se po pěti letech v Itálii najednou přestěhovala do Švýcarska, nebo když jsem na nějakou dobu v Čechách, najednou mi vadí ta sešněrovanost a neflexibilita, se kterou s vámi lidé jednají. Jak říkám, tu jejich trikolóru mám pod kůží víc, než bych si kdy byla schopná připustit. A teď se mi právě po té jejich volnosti v plánování stýská.

Fashionista
Neskutečná módní inspirace

Prosím, prosím, pusťte mě do italských ulic, jen tak, ať mohu pozorovat ty neskutečně upravené ženské s perfektními vlasy, nehty, oblečením. Italky mají naprosto skvělý smysl pro barvy a styl a často se oblékají v malých buticích, které nabízejí originální kousky. I když velmi často všechny sledují hodně podobné trendy, nosí stejné kabelky a stejné ikonické šperky, v kombinaci s jejich permanentním opálením vždy vypadají skvěle.  A to si myslím, že to rozhodně nejsou nejkrásnější ženy světa. Umí to ale skvěle dohnat neustálou péčí o svůj zevnějšek. Italské ulice jsou tak plné nekonečné inspirace, kterou si často vozím zpátky domů.

Che bel sole!
Slunce na obloze i v duši

Miluju střídání ročních období. Zimu a mlhu k životu potřebuji, když je jí ale moc, zasteskne si mi po prosluněných přímořských promenádách, které vás během hodinové procházky nadopují týdenní zásobou vitaminu D. Celý svět je pak veselejší. Mimochodem, všimli jste si, že Italové se málo mračí a hodně smějí? Oni mají to slunce prostě v duši a to člověka vždycky nakopne. Obzvlášť v lednu, kdy už je zimy dost za námi, ale jaro se ještě zdaleka neprobouzí, by mi přišla taková sluneční injekce k chuti.

Gelato
Když už mluvíme o chuti, tak slaná pistáciová, melounová, jakákoliv!!!!

Tak snad vám nemusím nijak dlouhosáhle vysvětlovat, že lepší než v Itálii nikde nenajdete, že?

La storia Italiana
Historie kam se podíváš

Už o mě víte, že miluju hory a přírodu, na druhou stranu životem v předhůří si uvědomuji, že je pro mě také důležité obklopovat se architektonickou krásou a historií. A ta je v Itálii na každém kroku. Dokonce bych řekla, že Italové novostavby až tolik neumí, alespoň já na nich neshledávám nic moc zajímavého. Když ale navštívíte vkusně zrekonstruovaný historický byt v několika set let starém bytě, když vidíte, jak umí Italové zkombinovat antické předměty s těmi současnými, je to naprostá pastva pro oči a nekonečná inspirace.

Al mercato e al supermercato!
Hurá doplnit zásoby!

Jejich vůně, sortiment, ceny! Už jsem vám psala, že Italové v supermarketech nenakupují ovoce, zeleninu či maso a ryby, to obstarávají na trhu.  Pro člověka, který přijíždí ze země, jako je Švýcarsko (nebo Čechy), by měly být supermarkety a trhy součástí povinných exkurzí. Máloco totiž vypoví o Italech a každém jejich regionu tolik, jako právě sortiment surovin na těchto místech. My tam dokážeme strávit hodiny a upřímně, do Itálie se snažíme vždy jezdit co nejvíc nalehko, to aby v autě zbylo místo na olivové oleje, vína, olivy, šunky, sýry…prostě to, co jinde nekoupíš. Tak už nás tam, prosím, pusťte!

Forza ai piccoli imprenditori!
Malé obchůdky, držte se!

Itálie je jedna z mála zemí, ve které ještě velké nadnárodní koncerny totálně nesmetly malé obchůdky, takové, které vás svým stylem pozvou do jejich speciálního světa. Ať už takové, ve kterých se oblečete od hlavy k patě a k tomu si třeba koupíte i nějaký domácí doplněk, blok nebo rámeček na fotku – tak aby to všechno dohromady vytvářelo určitý styl. Nebo třeba pasticcerie, klenotnictví…Já tyhle obchody miluju. Hlavně proto, že v nich vždycky najdete prodavačku, velmi často přímo majitelku, která ví, že její zákazník je její pán a že pokud bude spokojený, vrátí se. Po celém covidovém období a italských lock downech jen pevně doufám, že tahle italská maloobchodní tradice přežije.

Asi bych mohla pokračovat dál, ale abych byla upřímná, nechám si víc na období, až vás do Itálie vezmu s sebou. Od té doby, co mám tento blog jsem tam jak na potvoru nebyla. No, alespoň se máme všichni na co těšit…Taky se ten váš seznam toho, co všechno bude až už tady ten zapeklitý virus nebude neustále prodlužuje a prodlužuje? Už se hrozně těším, až si těch všech maličkostí, které jsem vždy považovala za samozřejmé, budu zase neskutečně vážit. Jedné po druhé.

Díky, že čtete!

Klára