O MÝCH ČTYŘECH LETECH V ŘÍMĚ – 1.ČÁST

Stojím na zastávce, přes řeku Tiberu špehuji, jestli ke mně z konečné autobusů přijíždí to správné číslo. Doufám, že bude mezi těmi třemi, co právě vjíždějí na most, tak bych se dostala domů do dvaceti minut. Dnes mám ale smůlu. Klíče do zámku od bytu zastrkuji až o dvě hodiny později.

Moje denní realita. Moje každodenní noční můra. Všechen ten čas, který jsem v Římě doslova zahodila čekáním na Godota v podobě městské hromadné dopravy, ten stres, ta desorganizace mohou za to, že se mi při pomyšlení na toto město dělalo po čtyřech letech strávených v něm, doslova špatně. A přitom si určitě myslíte, že je to jedno z nejkrásnějších měst na světě, že?

Tak tedy…

Když dostal Tomy svoji první opravdovou práci, mohl si vybrat, zda půjde do Florencie nebo do Říma. Já, zaslepená všemi romantickými představami a filmy o tomto městě, jsem ho ponoukávala, ať  si vybere hlavní město. Tam ho přeci budu moci následovat a tam pro mě přeci bude mnohem více příležitostí…Hm, nemohla jsem se více mýlit.

Už první dva měsíce strávené v malém pokoji našeho kamaráda z Paříže Marca mi napovídaly, že tady to bude těžký. Bez italštiny a jakéhokoliv nápadu, co bych tady mohla dělat. Nikoho jsme neznali, slunce svítilo, mě bylo horko a z bytu deset minut pěší chůze od Vatikánu jsem cítila, že proniknout pod turistickou pokličku tohoto města bude náročné. Nejenom proto, že Římané jsou hodně uzavření ke komukoliv z venku, ale také pro soubor velmi specifických pravidel, podle kterých umíte žít, jen když se tady narodíte. Co vás bude na začátku šokovat je například:

  • Stávky jsou tu regionálním sportem. První dny se mi stalo, že jsem dojela na druhý konec Říma a najednou všechno zavřeli. V době, kdy telefonní navigace nebyly ničím samozřejmým, mě čekal čtyřhodinový pěší návrat domů.
  • V Římě jste bez auta za naprostého loosera, i když se s ním posouváte pěší rychlostí kvůli příšerným zácpám a nakonec ani nemáte kde zaparkovat. Abyste si udrželi společenskou prestiž, musíte ho prostě mít.
  • Městská hromadná doprava jezdí jak se jí zlíbí. Kvůli permanentním zácpám vlastně ani nemá cenu se snažit o dodržování nějakého jízdního řádu. Stejná cesta tak někdy trvá 20 minut, někdy dvě hodiny. A většinou s MHD jezdí hlavně přistěhovalci a sem tam nějaký ten turista.
  • Nezaměstnanost mladých je naprosto tristní. Říká se, že Italové žijí dlouho se svými rodiči a často se to svádí na jejich lenost. Ona je ale pravda někde jinde, bez pořádné práce, pořádné smlouvy prostě nemají na to, aby se osamostatnili.
  • Ačkoliv v Římě nesněží a v zimě je tam okolo 10-15 stupňů, budete mrznout. I doma. Centrální topení totiž spouští v půlce listopadu a jen dvakrát, max. třikrát denně na dvě až tři hodiny.
  • Na letišti Fiumicino si můžete být na devadesát procent jistí, že váš kufr nedorazí tam kam má a najít ho je docela nepříjemná bojovka.
  • Z letiště se vás pokusí taxikář okrást a když ne okatě, tak s vámi udělá alespoň větší okruh, aby to měl potvrzené taxametrem.
  • A v Římě platí více než kde jinde, že abyste něčeho dosáhli, musíte být něčí známý.

ROK PRVNÍ – Rozkoukávám se a volím cestu

Přijíždím do města, které si matně pamatuji z dovolené do Neapolského zálivu, kam jsem s rodiči jeli, když mi bylo třináct let. Z té doby mi utkvělo v paměti, jak jsme se v šest hodin ráno vylodili před Vatikánem celí rozlámaní po noční cestě autobusem, jak jsme si všichni fotili bezdomovce, který měl z kartónů udělaný „luxusní“ přístřešek a pamatuji si našeho průvodce, který si myslel, že je v jeho silách nám během osmi hodin ukázat celé město. Kdyby tak věděl, že na jeho prozkoumání budu mít o dalších třináct let později celé čtyři roky, třeba by se tolik nesnažil…A kdyby býval věděl, že budu nějakou chvíli bydlet jen kousek od našeho místa vylodění, byl by určitě v šoku. Asi tak jako já.

První dny jsem neobětovala památkám, jak by se mohlo zdát. Vrhla jsem se na prozkoumávání města z jeho praktické stránky (pokud tedy Řím nějakou má). Zkoumala jsem, jak se nakupují potraviny, kam se vyhazují odpadky, kde se kupuje tramvajenka a snažila jsem se prodat všechno, co jsem do té doby uměla italsky.

Když jsem zvažovala, jaké možnosti mám jako Češka bez znalosti plynulé italštiny v takovém městě, vycházely mi jen dvě cesty, kterými bych se mohla vydat. Zkusit to na české ambasádě nebo studovat. Díky mé předešlé práci v Českém rozhlase jsem měla přímý kontakt na českého velvyslance. Sebrala jsem všechnu odvahu a napsala mu, zda bychom se mohli potkat. K mému velkému překvapení mě velmi mile přijal, aby mi oznámil, že si u nich bez diplomatické školy a italštiny neškrtnu. Moc hezky jsme si tehdy popovídali, podle jeho výrazu jsem ale měla pocit, že už nás pár takových naivek  v životě potkal.

Takže studovat, nabrat kontakty a získat čas na to se rozkoukat. Vybrala jsem si obor Luxury Marketing Management, po římsku usmlouvala padesátiprocentní slevu a nastoupila ke studiu, při kterém jsem potkala profesionály, o kterých jsem si myslela, že jsou nedosažitelní. Byla jsem smířená s tím, že po této škole budu opět stážovat – jsem v Římě přeci v době, kdy většina mé generace je nezaměstnaná a už jen stáž za směšné peníze je považovaná za dar z nebes.

Nastupuji do tohoto kurzu jako lvice. Jsem si vědoma, že je to teď nebo nikdy. Na rozdíl od mých spolužáků beru studium velmi vážně – až šprtsky a dostávám se do povědomí lidem, kteří pracují na globálních pozicích značek jako Bulgari, Salvatore Ferragamo, Brunello Cuccinelli, Moleskine. Spolužáci mi moje snažení tak úplně neberou, ze školní lavice se mi o přestávce ztrácí počítač se všemi poznámkami a škola odmítá hledat viníka. Nedostatek peněz na nový, Vánoce ve městě, které nemají s těmi českými vůbec nic společného a permanentně zapnutá trouba, která nám vytápí byt, mě sráží na kolena a sama sebe se ptám, co tady vlastně dělám. Ve městě, po kterém všichni tolik touží a kterému chci tolik přijít a kloub…Nebo ne?

O následujících třech letech se dozvíte v pondělním článku…

Díky, že čtete!

Klára

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s