O NAŠÍ CESTĚ PO ISLANDU, 1. ČÁST

Jedním z důvodů, proč jsem si založila tento blog bylo i to, že jsem chtěla sdílet destinace, které jsou pro mě důležité, které se na mě nějakým způsobem podepsaly nebo kam často jezdím nebo se chystám vyjet. A abych vás tam vzala s sebou. Takové mini reportáže, které měly plnit kategorii Moje destinace. No, jak víte, moc jsme toho za poslední rok nenacestovali, já se ale i přesto v těchto dnech ráda vracím ve svých vzpomínkách na místa, která se mi zaryla pod kůži. A Island bude už navždy jedním z nich.

Dnes vám toto čarovné místo představím obecně a příště vás provedu celým okruhem, který jsme absolvovali. Myslím totiž, že to stojí za to a ti, co o takové cestě přemýšlejí to snad i ocení. Vy ostatní si můžete alespoň zkrátit čas, během kterého nikam moc nemůžeme a pokochat se mojí amatérskou prohlídkou tohoto drsného ostrova.

Byl Duben 2019 a před sebou jsme měli 4 hodinový let z Curychu na Island, 11 dní okružní cesty autem okolo celého ostrova, 3500 kilometrů, 10 různých hotelů. Měli jsme s sebou dva kufry pro dva dospělé a jedno tříleté dítě. Začátek okruhu byl plánován v Reykjavíku, potom cesta přes jih na východ a severním obloukem zpátky. Předpověď počasí všelijaká, taková, že po pár dnech ji přestáváte sledovat, protože jste beztak vždy připraveni na nejhorší. Měli jsme strach, že to bude příliš náročné – fyzicky a finančně. S tou fyzičkou to dopadlo dobře, s financemi nakonec taky, ale darda to teda byla, co vám budu povídat – a to jsme zvyklí na švýcarské poměry…

Tak schválně, kolik jste toho věděli o Islandu před takovými deseti, patnácti lety? A potkali jste v životě nějakého Islanďana? Nebýt filmařů a sociálních sítí, na kterých řada lidí sdílí fotky zkopírovaných kompozic s vodopády a divokou přírodou, mnoho z nás by o Islandu dodnes skoro nevědělo. Je to přesně jedna z destinací, které dělají sociální sítě největší promo, jaké mohou. A kdo nemá fotku, na které to vypadá, že je zcela sám v té nespoutané přírodě, jako by nebyl…(ano, i já pár takových mám, přiznávám)

U kráteru Krafla jsme sami opravdu byli

V životě jsem osobně poznala jen jednoho Islanďana. Vzhledem k tomu, že jich je na světě jen okolo 350 tisíc to považuji za velké štěstí. Rok jsem s ním v Itálii chodila do jedné třídy a myslím, že ani dnes nevyslovím celé jeho jméno správně. Urostlý Viking byl neskutečně hodný člověk, klid mu protékal žilami za každé situace a často mluvil o tom, jak mu při jeho životě v Římě Island chybí. Mluvil o nekonečném prostoru, o nejlepších rybách na světě, o čerstvém vzduchu a tichu. Tehdy jsem si myslela, že si to umím představit. Ale neuměla. Ani náhodou.

O Islandu jsme nevěděli zhola nic a protože jsme se vypravovali se skoro tříletým dítětem, cítili jsme, že do tohoto drsného prostředí nemůžeme vyjet jen tak na blint. Naprosto bezkonkurenční cena letenky v tomto aprílovém období přebila obavy z toho, že pojedeme mimo sezónu a vnukla nám naději, že na některých místech budeme opravdu sami. Takže jsme si koupili jeden z balíčků u cestovní kanceláře, která nám vymyslela trasu, zabookovala hotely vhodné pro dítě, zajistila auto, telefon s místní simkou a transfer z a na letiště. A stálo to za to. Sami na cestě, přesto však s poradcem na telefonu jsme se vypravili do tohoto severského skvostu.

Hned první večer v Reykjavíku jsme cítili tu zvláštní atmosféru, která tu je. Pocit, že jste od všeho tak strašně daleko. Přesto ale v civilizaci. Island vás pohltí, v té zimě, v tom šeru a projížděním se nekonečnými prázdnými pláněmi objevíte zvláštní klid. Dlouho mi trvalo přijít na to, kde se ten klid bere, než jsem si uvědomila, že je ve mně. Vyvolaný tou naprosto fascinující silou přírody, která vás obklopuje na každém kroku. Dá vám totiž poznat, jak malí jste. Zdá se to jako klišé, ale na Islandu opravdu najdete místa, na kterých jen koukáte s otevřenou pusou a nechápete, jak je tohle možné. Zažijete momenty, ve kterých nebudete mít chuť ani důvod myslet na něco jiného, jen na maximum prožívat každý okamžik té nádhery. Momenty, kdy si myslíte, že to, co vidíte, je jen promítací plátno vtahující vás do nějakého světa, který přeci ani nemůže existovat. Koukáte na ty vodopády, na ta dramatická mořská pobřeží a nechápete, že tato energie se nikdy nevypne. Ať tady budete ve dne, v noci, na jaře nebo na podzim, příroda pojede pořád dál a dál v celé své síle. Bylo to tak stovky a tisíce let před vámi a snad bude i po vás. Jsou to momenty, kdy si uvědomíte, že je na světě jen málo věcí, kterými má cenu se stresovat, jako jedinci jsme totiž součástí něčeho mnohem, mnohem většího.

Pohled na Reynisdrangar v bouři byl naprosto neopakovatelným zážitkem
Výhled z jednoho z našich pokojů. A totální ticho a klid.

Takže, toť moje naprosto subjektivní pocity, které si, jak pevně doufám, zachovám navždy. Nebo alespoň do té doby, než se tam znova vypravíme.

A teď, než se pustím do samotného výčtu jednotlivých míst a jejich kouzel, chtěla bych shrnout pár poznatků o Islandu, které by se mohli všem hodit:

Nejlepší doba? Ta bez turistů

V dubnu bylo velmi větrné počasí, teplota okolo 8 stupňů, ale vy se cítíte na 0. Prostě apríl v každém svém slova smyslu. Ano, možná byla škoda, že jsme neviděli zelenající se pláně nebo nekonečné hory sněhu. Na druhou stranu jsme ale všude byli bez ostatních turistů. U gejzíru bylo všeho všudy asi 30 lidí, nejslavnější dva vodopády Islandu jsme si opravdu užívali s výhledem, který nám nekazily davy lidí a třeba takový Santa Clausův dům – v tom jsme byli úplně sami.

Sami v mlze vodopádu Skógafoss

Voda, ta nejlepší jaká může být

Jedna z věcí, na kterou jsou Islanďané nejpyšnější. Všude dostupná, všude zadarmo. Na začátku vás od ní odradí sirný odér, když ale dáte na radu místních a vždy ji na 15 vteřin odtočíte, získáte tu nej kvalitu, jakou můžete mít.

Trochu zaskočená tím, jak ta voda opravdu smrdí (než mi poradili pravidlo patnácti vteřin), jsem druhý den v supermarketu nabrala asi deset pet lahví s vodou, abychom byli zásobovaní na cestu. Dodnes nezapomenu výraz prodavače, který mi můj nákup načítal u kasy a který si nakonec neodpustil poznámku, že jsem se asi zbláznila a že bych si měla uvědomit, že to, co tady kupuju, mi teče z kohoutku na každém rohu. Bez plastu a zadarmo. No, zastyděla jsem se, co vám mám povídat.

Rotten eggs – zkažená vejce

Ano, cítíte je skoro všude. Neříkám, že si na to za krátký pobyt úplně zvyknete, ale celkově, tento odér dá charakter vašim vzpomínkám. Jsou místa, na kterých se vám do toho sirného  smradu ani nechce vystoupit z auta, na druhou stranu ale víte, že je to příroda a jako takovou ji musíte přijmout.

“Čerstvý” vzduch v geotermální oblasti Namasakró

Nakupuj, kdykoliv to jde

Supermarkety a čerpací stanice. Jedna z hlavních rad našeho průvodce byla, kupuj, kdykoliv to jde, může se stát, že další příležitost dostaneš třeba až za jeden až dva dny. A opravdu. Jak je to možné? Napadá vás, když po 70 kilometrech pusta nejednou potkáte dům se zahradou, na které jsou prolézačky a na šňůře se suší prádlo. Jak tady mohou přežít? Bez civilizace na dosah? Dodnes mi to hlava nebere. Takže, tankujte a zásobujte se jídlem jakmile to jen jde.

Na Islandu všude anglicky. A sem tam taky česky

Ano, správně. Vedle angličtiny, kterou mluví úplně všichni jsem byla šokovaná z toho, kolik Čechů na sezónních pracích jsem na Islandu potkala. V hotelích, v restauracích. Jeden pár mi řekl, že přijeli před měsícem a že už teď je to drsnější, než si předem představovali. Práce je hodně, volna jen jeden den týdně a sezóna ve které sem přijeli nebyla zrovna tou nejoptimističtější.

Je na Islandu draho?

Jak už jsem psala v úvodu, je. A hodně. A já se tomu vlastně ani nedivím. Často jedete několik desítek kilometrů a najednou potkáte dům. A ten je vaším hotelem na dnešní noc a vy se tam v restauraci dobře a pohodlně najíte. Při představě odkud se zrovna na takovém místě nacházejí všechny suroviny, které právě jíte, nebo kam se vyhazují vaše odpadky, tam levno ani být nemůže. V hotelové restauraci za dva většinou utratíte minimálně 130-150 dolarů. Když si dopřejete pivo nebo víno, váš účet naskočí do astronomických částek. Jídlo je ale na druhou stranu vynikající. Menu nejsou nijak extra originální, všude je více či méně stejná nabídka, ale kvalita je na rozdíl od toho, co nám bylo řečeno předem, velmi vysoká.

Cenu hotelů jsme měli přes cestovní kancelář, jedna noc se ale pohybuje okolo 200 dolarů za pokoj, benzín nijak extra drahý nebyl a v supermarketu to taky celkem šlo. Ale víte co, jsme přeci jen zvyklí na Švýcarsko.

Na Island s dětmi?

Ano, ano, ano!!! Všude jsou na ně vybavení a připravení. Upřímně, kromě Itálie jsem nezažila místo, kde by měli tak propracovaná dětská menu. Mé srdce zaplesalo vždy, když jsem na jídelním lístku nenašla hranolky a kuřecí nugety. A potom, všechna důležitá turistická místa jsou bezpečná a skvěle dostupná rovnou z parkoviště. My byli vybaveni dětskou krosnou, kšírami, které jsem ani nepoužila a náš cestovní kočár  YoYo Babyzen všechno překvapivě všechno zvládnul.

Nejkrásnější část ostrova?

Pro mě jednoznačně z Reykjavíku po jižním pobřeží až na východ. Tam najdete ty největší skvosty a možná i tím, že jsme tam strávili naše první dny, nám tato část přišla nejvíc fascinující.

To je pro dnešek vše, příště vás po tom našem okruhu pěkně provedu, zastávku po zastávce.

Díky, že čtete!

Klára

 

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s