Zítra tomu bude rok, co jsem odešla na mateřskou dovolenou. Moji druhou. O tom, kterým významným projektem jsem opouštěla mé pracovní místo jste už četli TADY. Tehdy jsem se rozhodla, že na nějakou dobu pověsím pracovní povinnosti na hřebík a budu se věnovat jen rodině. Rozhodnutí to určitě nebylo jednoduché, i když mě k tomu švýcarské poměry tak trochu nutily.
Je to pět měsíců, co jsme byli naposledy u naší italské rodiny v Janově. A to jen na víkend, zarouškovaní a zavření celou dobu doma. Nemůžeme se tak dočkat momentu, kdy Ligurie otevře své hranice a my se tam zase vypravíme. Protože mi to město opravdu chybí, rozhodla jsem se jím s vámi projít alespoň skrz tento článek. A jak už jste u mě zvyklí, přidám také trochu mé osobní story. Continue reading “JANOV, MĚSTO MÉHO ITALA”
Je sedm hodin ráno, všichni moji kluci jsou ještě v peřinách a já mám svatou chvilku pro sebe, během které řeším obvyklé dilema, zda si jít ještě lehnout a ubrat tak na váze mým pytlům pod očima, cvičit, nebo se pustit do něčeho kreativního, co by mě nastartovalo dobrou náladou na celý den. Nevolím kafe, ani jiný povzbuzovač, jen se kouknu z okna na ty zamlžené, zeleně vibrující kopce, co nás obklopují kdykoliv sedíme u našeho jídelního stolu a říkám si, jak jsem šťastná za ten ráj, ve kterém žijeme. TEĎ. S naší rodinou. Continue reading “O MÉ CESTĚ Z MĚSTA”
Je tomu rok, co jsem s pupkem, který svou velikostí naznačoval osmý měsíc těhotenství, rozsvěcovala nejvyhledávanější vánoční strom Švýcarska. Byl to projekt, který mi každý Švýcar záviděl, projekt, díky kterému jsem měla možnost poznat Švýcary při práci a projekt, díky kterému jsem měla Vánoce už od půlky srpna. Continue reading “JAK ČESKÁ HOLKA ROZSVÍTILA HLAVNÍ VÁNOČNÍ STROM VE ŠVÝCARSKU”
Vztah s cizincem je jedna ze situací, kterou byste prožívali úplně jinak, kdybyste dopředu věděli, jak dopadne. Na takový vztah musíte mít totiž kuráž, pevné nervy, musíte být strašně, ale strašně zamilovaní a musíte umět komunikovat. Jinak to jen těžko ustojíte. Protože vztah s cizincem je neustálým během přes překážky. Continue reading “O ŽIVOTĚ S “CIZINCEM””
Obouvám se do těch nejlepších kozaček co mám, na sebe beru šaty, ve kterých si vždycky připadám skvěle, vlasy si natáčím kulmou, protože mi to vždycky všichni chválí. Dneska se musím cítit jako královna, sdílím totiž svůj projekt s celým světem. Tím firemním. Continue reading “MOJE BLYŠTIVÉ OBDOBÍ, ANEB TŘI ROKY V KORPORÁTU”
Nalijme si čistého vína. Být matkou a přitom budovat kariéru je strašně náročné. Psychicky i fyzicky. Mateřství vás na nějakou dobu vyčlení z provozu a když se pak vrátíte, musíte soupeřit s bezdětnými, které si mohou dovolit sedět u počítače do nočních hodin a být k dispozici kdykoliv je potřeba. Continue reading “O MATEŘSTVÍ A KARIÉŘE”
Pokračování z minulého týdne… Continue reading “O MÝCH ČTYŘECH LETECH V ŘÍMĚ – 2. ČÁST”
Stojím na zastávce, přes řeku Tiberu špehuji, jestli ke mně z konečné autobusů přijíždí to správné číslo. Doufám, že bude mezi těmi třemi, co právě vjíždějí na most, tak bych se dostala domů do dvaceti minut. Dnes mám ale smůlu. Klíče do zámku od bytu zastrkuji až o dvě hodiny později. Continue reading “O MÝCH ČTYŘECH LETECH V ŘÍMĚ – 1.ČÁST”
Minulý rok touto dobou jsem se stresovala pracovním projektem, který měl být můj poslední – před tím, než své místo navždy opustím, abych mohla být na mateřské. Rok 2020 tak nabízel ty nejlepší vyhlídky, jaké jen mohl. Těšili jsme se na to, že se nám v lednu rozroste rodina o našeho malého chlapečka, těšili jsme se na stěhování se do nového kantonu a těšili jsme se, jak to všechno budeme sdílet se svými nejbližšími a jak si uděláme v novém místě nové přátele. A ani ve snu nás nenapadlo, že to vlastně bude všechno jinak. Continue reading “JAK PROŽÍVÁME COVIDOVÉ OBDOBÍ DALEKO ODE VŠECH”
