Vztah s cizincem je jedna ze situací, kterou byste prožívali úplně jinak, kdybyste dopředu věděli, jak dopadne. Na takový vztah musíte mít totiž kuráž, pevné nervy, musíte být strašně, ale strašně zamilovaní a musíte umět komunikovat. Jinak to jen těžko ustojíte. Protože vztah s cizincem je neustálým během přes překážky. Continue reading “O ŽIVOTĚ S “CIZINCEM””
Nalijme si čistého vína. Být matkou a přitom budovat kariéru je strašně náročné. Psychicky i fyzicky. Mateřství vás na nějakou dobu vyčlení z provozu a když se pak vrátíte, musíte soupeřit s bezdětnými, které si mohou dovolit sedět u počítače do nočních hodin a být k dispozici kdykoliv je potřeba. Continue reading “O MATEŘSTVÍ A KARIÉŘE”
Pokračování z minulého týdne… Continue reading “O MÝCH ČTYŘECH LETECH V ŘÍMĚ – 2. ČÁST”
Stojím na zastávce, přes řeku Tiberu špehuji, jestli ke mně z konečné autobusů přijíždí to správné číslo. Doufám, že bude mezi těmi třemi, co právě vjíždějí na most, tak bych se dostala domů do dvaceti minut. Dnes mám ale smůlu. Klíče do zámku od bytu zastrkuji až o dvě hodiny později. Continue reading “O MÝCH ČTYŘECH LETECH V ŘÍMĚ – 1.ČÁST”
Minulý rok touto dobou jsem se stresovala pracovním projektem, který měl být můj poslední – před tím, než své místo navždy opustím, abych mohla být na mateřské. Rok 2020 tak nabízel ty nejlepší vyhlídky, jaké jen mohl. Těšili jsme se na to, že se nám v lednu rozroste rodina o našeho malého chlapečka, těšili jsme se na stěhování se do nového kantonu a těšili jsme se, jak to všechno budeme sdílet se svými nejbližšími a jak si uděláme v novém místě nové přátele. A ani ve snu nás nenapadlo, že to vlastně bude všechno jinak. Continue reading “JAK PROŽÍVÁME COVIDOVÉ OBDOBÍ DALEKO ODE VŠECH”
Před více jak čtyřmi lety jsem se stěhovala do země, která pro mě byla prototypem dokonalosti. Čisto, bezpečno, nízká nezaměstnanost, příroda, slušní lidé, život v naprostém pohodlí… Naštěstí se všechna moje očekávání potvrdila a Švýcarsko obstálo na jedničku. Ale protože jsem člověk kritický a na všem vždycky najdu „něco“, mému drobnohledu neuniklo pár věcí, které se v tomto wonderlandu zdají nepochopitelné. Ať už v dobrém nebo ve zlém. Continue reading “V ČEM MĚ ŠOKOVALO ŠVÝCARSKO”
Dennodenně žiji ve třech až čtyřech jazycích. V hlavě mi to ještě pořád myslí česky, ostatně píšu tento blog abych si to nějakým způsobem udržela, doma mluvíme italsky, anglicky jsem mluvila v práci a dodnes mluvím s několika kamarádkami a někdy se ještě o slovo přihlásí francouzština. Upřímně, nikdy jsem si nemyslela, že tohle vůbec dokáži. Já, které bylo doporučeno odstoupit ve druhé třídě z jazykové základky, protože prý nezvládnu výuku dvou jazyků najednou… Continue reading “JAK JSEM SE NAUČILA ŽÍT V CIZÍCH JAZYCÍCH”
Money, money, money, must be funny, in the rich man’s world…. Znáte? Vypůjčila jsem si refrén z jednoho z největších hitů od ABBY – to abych vás uvedla na pravou notu. Tohle psaní totiž bude o penězích…
Když jsem kdysi létávala na trasách Řím-Praha a Miláno-Praha, často jsem v letadle poslouchala přísedící české mámy, jak mluví se svými dětmi. A aniž bych tehdy nějak vážněji plánovala zakládání rodiny, jejich česko-italská hatmatilka, kterou na své ratolesti mluvily mě už tehdy přesvědčila, že takhle teda ne, tohle já nikdy nedopustím…
Sedím u telefonu. Žaludek mám až v krku. Bojím se, že po několika vyzvánění zvedne volaný telefon. Anebo se spíš bojím, že ho nevezme…Uslyším ho? A budeme si rozumět? Myšlenky jak na horské dráze mi probíhají hlavou, když poprvé volám klientovi, za kterého se budu bít…jeho penězi, na dálku, v aukční síni… Continue reading “JAK JSEM PRACOVALA V AUKČNÍ SÍNI”
mypastastory.com 